Michaela Magdalena 

Můj příběh životní cesty tady na Zemi začal v den mého narození. Toto období prožíváme plni světla, nevinnosti, něžnosti a lásky. Postupem času se tvarujeme, vyvíjíme, rosteme.  Uvědomujeme si kolem sebe mnohem více. 

Celé dětství jsem prožila v přírodě. Pamatuji se, jak jsem se ráda jako 3 letá dívala na stromy, snažila se po nich lézt, dotýkat se jich, mluvit s nimi. Milovala jsem skály, kameny, květiny, motýly. Celý barevný Svět kolem sebe. 

Ve 4 letech jsme se odstěhovali k Plzni. Na místo obklopené lesy, loukami, kopci. To místo jsem milovala. Les ke mně promlouval. Trávila jsem celé dny v přírodě. 

Tady vnímám začátek své duchovní cesty. Ovšem to jsem v té době vůbec netušila. Vše bylo pro mě přirozené.  

Ztracena ve světě

V lese jsem byla celé dny. Utíkala jsem sem. Ležela jsem na paloučkách, dívala se do oblohy. Nebe ke mně promlouvalo skrz tvary mraků. Vnímala jsem kolem sebe krásné bytosti. Víly, skřítky... Ti mě vždy vyvedli z lesa na cestu domů.  Ovšem vše bylo schované pod rouškou dětské fantazie. 

Večer jsem sedávala u okna a dívala se na oblohu. Zkoumala hvězdy. 

Tento svět mě fascinoval. Mým velkým snem bylo malovat. Malovat vše, co vidím, vše, co vnímám. Nedokázala jsem, ale nikdy přenést na papír vše tak, jak to bylo v mé hlavě. Vnímání barev, tvarů.  Prakticky jsem do svého Světa utíkala ze Světa hmotného. Z pocitů nespravedlnosti, beznaděje, nepochopení. 

Když mi bylo 6 let, taťka nám večer čítával.   

Četl nám dětskou bibli a jiné knížky. Mezi nimi byla kniha o duchovních mistrech, jak meditovali, odpoutávali si duši od těla, otevírali třetí oko.  Byla to kniha Lobsanga Rampy. Od té doby mě mým životem provází. 

Úplně mě to  facinovalo. 

Pamatuji si, že po jedné kapitole jsem ležela v posteli a zkoušela přesně dle návodu v knize odpoutat se od těla. 

Asi druhou noc se mi to podařilo. Zažila jsem pocit, který nelze zapomenout. Tělo jsem měla těžké, přikotvené, nehybné a při tom jsem se cítila tak lehká, nemotorná. Jenže v jednom okamžiku jsem viděla sama sebe, jak ležím v posteli a tak se vyděsila, že jsem to od té doby již nezkoušela. 😀 

Další mé poznání ve světě energií, bylo setkání s paní, která pracovala s kyvadlem. Vůbec jsem nechápala, o co jde a co dělá. Mamka trpěla migrénama, tak ji navštívila. Celou terapii po té zavrhla. 

V 18 ti letech, kdy jsem trpěla úzkostmi mě taťka seznámil s paní, která mě přivedla k meditacím, kyvadlu a terapiím. Tenkrát mi řekla, že budu léčit rukama. Tu větu si pamatuji, protože jsem ji vůbec nechápala. Jak mohu léčit, když nejsem lékař? 😀 

Po meditaci a terapii jsem byla moc vyčerapaná. Odcházela jsem a pomalu nevnímala, co se se mnou děje. 

Meditace jsem prohlubovala, prováděla každý den. Propadla jsem jim. Začala jsem být raději v meditativním stavu, než v tom reálném. Utíkala jsem od všedhního dne, do světa meditací. Byla jsem opět propojena sama se svým světem. Světem z dětství. 

Později, vlivem situací jsem cítila, že můj život ztrácí směr - vážně jsem onemoněla, nedařilo se mi ve vztazích. 

Na dně

Ve 25 ti letech jsem si na půdě udělala svůj koutek. Své útočiště, kam nikdo jiný nechodil. Tady jsem začala malovat obrazy. Prostě jen to, co jsem cítila. Zjistila jsem, že mi to pomáhá. Nakoupila jsem si knihy o masážích, pořídila si masérské lehátko a začala se věnovat masážím. Odjela jsem do Prahy na rekvalifikační kurz. 

V Praze jsem už zůstala. Naše lektorka masáží mě celé 3 týdny provázela po kurzu i terapiemi, kde jsem pracovala na svých traumatech, křivdách a emocích. Po 2 týdnech jsem udělala zásadní rozhodnutí. Opustila  jsem nefunkční vztah a se svým 4 letým synem zůstala bez prostřeků a pomoci v Praze. Šťastnější jsem ovšem v životě nebyla. Kolegyňka na kurzu byla v podnájmu v Praze a plánovala do 3 měsíců byt opustit a odstěhovat se do Irska. Měla stejně starého synka, jako já. A nejen to, měla vše podobné, jako já. Život, vztahy. Později jsme zjistily, že jsme duchovní sestry. 

V Praze jsem začínala masírovat. Masáže mě přivedly do světa energií. Chodili za mnou lidě, kteří byli vyčerpaní a já se začala točit ve víru energií, které mě dostávaly na dno. Finanční i emoční. Občas se mi ale na cestě ukázal čověk, který mi pomohl, vyzdvihl, dal lekci, předal poselství, radu a já postupně přicházela na to, že život není jen o tom, co vidím. 

Půl roku se na mě lepili energetičtí upíři, kteří mě vysávali za živa. Začala jsem kolabovat v MHD, nemoha mezi lidi do nákupních center.  A tak přišla na řadu práce se svou energií - ochrany, očisty, udržení svého prostoru. 

Já a kresba 

Dostala jsem se do Břevnovského kláštera na seminář otevření srdeční čakry. Tady jsem se seznámila s automatickou kresbou duše. TO byl moment, který mě ovlivnil. Chtěla jsem vědět více. Ovšem paní, která ji malovala a pracovala s ní, nám při obědě řekla, že se tento druh kresby neučí - ale předává. Podívala se na mě a já cítila úplné zastavení času. Projela mnou energie, kterou jsem nikdy necítila. Byla jsem jako omámená. Schopna ničeho. 

PO obědě jsme pokračovali opět v semináři. Na konci byla meditace na otevření čakry. A já při ní zkolabovala. Kamarád, který mě na seminář pozval, s energiemi pracoval a jakmile iděl, že kolísám, začal mi energie vyrovnávat a tím mě přivedl zpět. 

Doma jsem pak pátrala po seminářích  automatické kresbě. Ale nikde nebylo to, co jsem chtěla dělat. Všude harmonické obrázky, mandaly, diagnostiky. ALe ne kresba duše. 

Nechala jsem to být. 

Po týdnu mi volal kamarád, jestli si pamatuji na tu paní ze semináře, co malovala ty kresby. No jasně, jak bych mohla zapomenout. Umřela. Nikdo neví proč, po semináři dostala mnoho objednávek na kresbu a pravděpodobně zemřela na vyčerpání... 

Úplně mě to sebralo. To bylo úterý. 

Ve středu jsem šla na poslední svou terapii emoční svobody. V pátek jsem mluvila s kamarádkou z Irska přes Skype a jak mi vyprávěla, co se ji děje... měla jsem obrovské nutkání vzít tužku a papír a čmárat. Během čmárání jsem měla vhledy, a říkala jsem ji, co vidím. 

Obě jsme na sebe zůstaly koukat a já nad tím mávla rukou. "Neřeš to. Vůbec nevím, co to mělo být." Říkám ji a začaly jsem se smát. Už jsme se k tomu nevracely. 

Jenže asi za 3  dny mi volá, že to, co jsem ji řekla, se všechno stalo. 

Celkem rychle se to rozkřiklo a mně začaly volat lidé, kamarádi známých, že chtějí také kresbu duše.... 

S kresbou se pojilo ale mnoho dalších věcí, jako samovolné vhledy do života lidí, které okolo mě prošli, nebo vedle mě seděli. 

Stále jsem měla nutkání malovat... Kresba vypaao a dodnes tak i vypadá jako čmáranice. Ovšem tehdy byla jen tužkou. Postupně jsem začala sahat po barvách. S každým novým tahem jsem dostávala novou informaci. 

To, že jsem určitě věci o lidech věděla, pro mě nebylo konečné. Chtěla jsem jim pomoci více. Všimla jsem si, že pokud s lidmi mluvím a u toho maluji, uvolňují se jejich emoce a zátěž není již tak velká. 

Postupně - zkhruba po roce jsem věděla, co mohu, nemohu, jak se kresba chová, co mi chce říct a začala jsem ji rozumět, chápat ji a "ovládat". 

Svět emocí a energií

Dalším mým velkým krokem bylo zasvěcení do energie Kundalini Reiki

Po zasvěcení jsem cítila obrovský příval energi. Bylo to, jao bych roztáhla křídla a měla doslova vše ve svých rukách. Bylo to naprosto famózní, lehké a zároveň silné. Naučila jsem se, že vše je o mně. Každou situaci si mohu zharmonizovat, upravit. Získala jsem velký nadheld a zjistila jsem, že každá situace má několik pohledů.. a na mě je, jaký si vyberu, nebo jestli se na to podívam z pohledu celku a Jednoty. 

Došla jsem ke svobodě, volnosti. Zároveň už nikdy nebylo nic, jako dřív. Během 

2. stupně procházíte vy i váš život velkým restartem - očistou. Dala jsem výpověď ve studiu, kde jsem dělala provozí a hlavní masérku.  Postupně jsem se začala věnovat terapiím na odblokování emočních traumat - EFT. 

Kundalini Reiki pro mě byla vstupenka do mého vnitřního Světa plného barev, pochopení, lásky k sobě, k  sebehodnotě i sebejistotě.  

Dodne je pro mě velkou srdeční záležitostí a hodně ji používám. 

Kundalini Reiki je energie, která jde od jádra Země, propojuje Matku i Otce.