Měla jsem sen. Sen o Austrálii. O tom, jak Země volá o pomoc!
Miluji výklady snů, hledání symbolů a komunikaci s podvědomím. Pokud si tento sen vyložím, znamená to:
„Přichází nové období, období nového života. Máš momentálně vše, co potřebuješ k novému začátku mít. Dobré zázemí, lásku, ale buď opatrná, vžij se do pocitů ostatních a neodmítej je! Potřebují tvou pomoc! I tak nezapomínej na sebe a řiď se radami vlastního podvědomí.“
I tak mi to ale nedá a protože už i ve velkém výkladu na rok 2020 bylo něco o požárech, ohni, vodě, o tom, že Země je vyčerpaná a unavená, cítím, že musím něco malilinkého udělat. Jestli to pomůže, netuším. Jestli to má význam, nevím. Ale má duše to tak cítí.
V životě jsem se naučila, že není nic černobílé a že se nám podávají některé informace všude tak, abychom si mysleli přesně to, co máme vědět a se skutečnou pravdou to nemá nic společného.
Nechápu. Nechápu ani to, jak ve světě může být válka, nenávist, závist a co je nejhorší, využívá se snad úplně vše (včetně naší Země, dětí, půdy, zvířat, rostlin) k obchodu. Obchodování se vším pro všechno.
To vážně nechápu. A myslím, že ani nepochopím.
Díky tomu jsem začala důvěřovat ve vyšší záměr. Hlubší smysl. Smysl všeho. Učení, vývoje, pochopení. Mít prostě nadhled v každé situaci. I když s ní nemusím souhlasit nebo chápat.
Proto, pokud hoří a je to odraz toho, jak se Země cítí, pokud se Země chvěje, hýbe se, pláče, soucítím. Chápu a nedivím se. I já sama bych se takto možná zachovala. Kdyby mi stále někdo ubližoval, kdyby mě ničil, vyčerpával, bral, a nebyl vděčný za to, co pro dotyčné dělám. Pokud si celosvětově neuvědomíme hodnotu naší planety a neprojevíme vděčnost za život, který nám poskytuje. Jen tak se Země neuzdraví. Zašli jsme příliš daleko.
A jak jinak se transformovat, jak jinak dostat tolik potřebné živiny, jak jinak se obnovit, než OHNĚM?
Připojte se se mnou k meditaci POMOC ZEMI🙏🧘♀️🧘♂️🏔⛰🏝🏜💓🤝🙇♀️🌳🌝🌎🌏💫💥🔥💦