Vzdávám to!

Míváte někdy pocit, že na vás vše padá? Jak se necháváte zahlcovat vším okolo vás? Nic nestíháte a máte toho tolik, že nevíte, co dříve udělat?

Vzdejte to! A přijde osvobození…

Jsem maminka 3 dětí. Nejmladšímu je 5 měsíců. Nejstarší je 12 ti letý autista. A prostřední máme 2 letou holčičku, co objevuje svět kolem sebe. Byly chvíle, kdy jsem fakt nevěděla, co dříve. Přes den mi chodí desítky zpráv, mailů s dotazy, problémy ostatních. Všichni potřebují pomoct. Vybavuji si, jak stojím v kuchyni a koukám z okna. Úplně jako omráčená. Na plotně se vařil oběd, pračka, myčka, sušička – vše v chodu (určitě to znáte :D) a nejlépe ještě, když do toho všeho někdo zavolá (že si chce povídat) a přijde vám zpráva od manžela s důležitými věcmi, které on řeší… Dvouletá Barunka je neustále v pohybu a nejraději si hraje s miminkem (nejen s panenkou ale i s tím živým).

Ony ty situace jsou ve finále úplně jedno. Důležité je, jak se cítíte. A já se cítila úplně špatně – na špatném místě, ve smyčce, která neskončí. Stále ve spěchu, protože to nikdy neskončilo a neskončí. Co jsem udělala, můžu dělat znova… A to vás po určité době prostě bavit přestane.

A tak stojím v kuchyni u okna a dívám se. Jsem v prostoru mezi vším a ničím. Jsem tady dobře? Chci tady být?

Už nemůžu.

Vzdávám to!

Sedím na podlaze opřená o linku. Nezvládám být vším najednou. Nechci být vším. Nejsem nikým, ztrácím sama sebe. Jsem jen někdo, kdo stále spěchá, stále dělá vše pro ostatní a kde jsem JÁ?

Ticho.

Sedím a mám úplně prázdno. Vše vzdávám. Rezignuji. Je mi to jedno. Jsem mezi myšlenkami. Jsem v prostoru, kde jsem jen já.

Najednou se rozhlížím po místnosti. Vidím dvě dokonale šťastné bytosti, k hrají si, smějí se. Ano, to je dobře. TO jsem vždy chtěla. Mít děti. Mít rodinu. Mít domov. Práci, kterou miluji. Mám vše.

Teď jsem doma, teď jsem MÁMA. Co potřebuji? Teď se potřebuji věnovat pouze dětem a domácnosti.

Zvedám se a dodělávám oběd. Vše ze mě spadlo. Ta tíha, ten stres, že nic nestíhám – že nepracuji u PC, že neodepisuji atd… vše je pryč.

V tom zazvoní telefon: „Dobrý den paní Alenko, volám vám kvůli zvýhodněnému kurzu na Svobodné podnikání…..nejsem paní Alenka..“ Paní pokračuje a já to beru jako příležitost. Kurz přijímám. Když paní vyplňuje údaje, tak zjistí, že mluví úplně s někým jiným… a mě na seznamu ani nemá… 😀 „Náhoda?“ No ani vám teda nevím 😀

Každopádně v době, kdy jsem vzdala tlak, který jsem si naložila, začalo se vše hýbat.

Zjistila jsem, že potřebuji být vyrovnaná a dělat vše vyrovnaně – po dobu, kdy jsem doma, věnovat se pouze rodině, domácnosti, zahradě atd… a ráno nebo večer, když mám zase své chvilky, věnovat se pouze práci (nepéct, nežehlit, nevařit!). Teď mám ten čas, kdy mohu tvořit, číst si, vzdělávat se a pracovat na objednávkách.

Samozřejmě, že občas se to prolíná, ale důležité je, co máte v hlavě, jaká je zrovna teď vaše priorita a jestli žijete přítomným okamžikem vědomě a jste za něj vděčni.

Vydejte se o svého prostoru mezi myšlenky. Dovolte si VZDÁT TO!