Životní cesta je o rozhodnutí

Jsou situace, které nás vyčerpávají a které nás strkají razantněji do rozhodnutí, pro které jsme se podvědomě rozhodli k našemu prospěchu. Je naprosto přirozené, že z nových věcí máme strach a obavy. Na toto téma je krásně zpracovaná knížka „Kam se poděl můj sýr?“
Pak je ale situace, kdy jsme šťastní, spokojení a nic bychom neměnili, i tak může přijít nová situace- čas rozhodnutí, jestli jsme ochotni vše opustit – naše pohodlí a spokojenost, abychom si konečně splnili vyšší poslání, záměr či sen. Vše je na našem rozhodnutí.
To jsem řešila před lety já. Bydlela jsem v domečku se zahrádkou v Praze, měla ho konečně udělaný tak nějak dle sebe, abych se v něm cítila dobře. Pracovala jsem z domova (terapie, masáže) a každý den jsem se věnovala svému růstu, a tomu, co mě naplňovalo. Přišel den, kdy jsem si sepisovala, svůj život dál – Jsem ochotna opustit práci která mě baví? Opustit přátele, domeček, Prahu, změnit celý svůj život? Dokážu si to vůbec představit? Od dětství jsem měla velký sen – velký dům, hodně oken, koně, velkou rodinu – 4 děti, práci, která není stereotypní a kterou si budu ovlivňovat sama, svou pracovnu, zahradu, vše mělo reálnou podobu. Několikrát v minulosti jsem si myslela, že jsem na kraji svého snu a přehlížela tak mnoho situací okolo, které mě upozorňovaly, že to není to pravé. Ale za vidinou splnění jsem šla. Byla to dlouhá cesta plná překážek, pádů. Na druhou stranu bych neměnila, učila jsem se za pochodu a celkem jen reakcemi na dané extrémní situace. To vše nás ale tvoří a má vyšší záměr.
Tak si sedím v tom mém krásném obýváčku a přemýšlím, jestli jsem ochotna vše ze dne na den opustit tak jak to je. Opustit to, co jsem si sama pracně vydobyla.
Ano jsem.
a tímto rozhodnutím to vše začalo. Začal se plnit můj největší sen, který žiji. Do 2 měsíců jsem potkala úžasného muže, do 4 měsíců následovalo stěhování, do 11 měsíců koupě velkého domu s 25 okny  a hektarovou zahradou. Další rok – pohádková svatba jen o nás dvou a úžasný relax v rezidenci. narození naší Barunky, přivítání nového člena rodiny Solo Fanegy (starokladrubský vraník – kůň), práce dostala nový směr a smysl a já mohu více tvořit a více se věnovat tomu, co mě naplňuje. A naše již společné sny si plníme stále.
Jde jen o sílu okamžiku, rozhodnutí, nebo zaleknutí. A obojí je v pořádku.
Mnohdy se nám může stát i to, že náš sen po zhmotnění, není takový, jaký byl v představách a touhách, a stane se z něho noční můra. I to je záměrně a je potřeba s tím pracovat. Vše je ale proces, učení, které jsme si předem vybrali, a které z nás dělá to, čím vlastně jsme. 💞

Na každé cestě na nás čeká něco, co nám pomůže se posunout dál. S někým se tam seznámíme, setkáme, něco se naučíme, něco si uvědomíme. Tu cestu potřebujeme a dopředu jsme si ji již vybrali.. Takže, je jedno, jak se rozhodneme…protože to naše rozhodnutí je pokaždé správné… Veškeré situace nás vedou každý den před nějaké rozhodnutí. Život je plný křižovatek a rozhodnutí. Pokud se ohlédneme za sebe, vidíme jen cestu, na které vše dokonale pasuje do sebe.. A tehdy pochopíme, že je vše správně.